Jdi na obsah Jdi na menu

Vzpomínky Milady Špačkové

29. 8. 2016

Já sama jsem onemocněla v roce 1995, prošla vším, co bylo možné (dvě operace, chemoterapie, ozařování) byla jsem nejtěžší 4. stádium, „dostala“ jsem 3 měsíce života. Jsem tady dosud, takže i lékařská věda se, bohudík, může mýlit! Po skončení léčby jsem si uvědomila, že jsem musela stát zdravotnictví hodně peněz a chtěla jsem to nějak odčinit. Začali jsme s mužem pěstovat léčivé byliny, ale to nebylo to pravé ořechové, tak jsme se zapojili do sbírky Ligy proti rakovině „Květinový den“ a tam jsme se „našli“. Byl to letos náš již 13. ročník. I naše výsledky mají vzestupnou tendenci. Začínali jsme s prodejem 3 tisíc kytiček, letos jsme jich měli již přes 20 tisíc. Touto naší činností pomáháme získávat finanční prostředky nejen pro Ligu, ale i pro nám blízké onkologické kluby. Díky své nemoci jsem poznala spoustu lidí, se kterými bych se jinak asi nepotkala, kteří měli stejné problémy, dokázali se naučit žít úplně jinak, váží si každé maličkosti, které by si snad jinak ani nepovšimli. Mám spoustu, troufám si říct, dobrých přátel. Hodně mě dávají i moje milované kytičky, které mimo jiné dodávám na výzdobu místní kaple. Mám pět vnoučat všeho druhu a všech velikostí a dokonce dvě pravnoučátka – Marušku a Štěpánka a hlavně hodného manžela a děti. Co bych si mohla přát víc! Za všechno ráno i večer každý den děkuji. Žijeme v krásné zemi, važme si jí.Kéž by to tak zůstalo i nadále našim potomkům.

Milada Špačková
Dobrá Voda, září 2016